Pane ministře, jen aby tu nechtěly žít naše děti
Trochu jsem znejistěl. Jestli to není příliš troufalé, jen tak si přisednout k tak významné osobnosti. Ale nakonec jsem si řekl, že když je tak sám, jistě ocení společnost. Asi tu už seděl dlouho, protože usrkával jedno zteplalé pivo, které ho určitě v tomhle pařáku neosvěží. Jako by něčemu vzdoroval. Nervózně se ohlížel přes silnici, kde stálo zaparkované černé luxusní auto. I přes neprůhledná skla bylo cítit upřené pohledy ochranky.
„Náročný den, co?“ snažil jsem se navázat rozhovor, ale on si jen usrkl teplé zlatavé tekutiny a trochu jako by se ušklíbl. Nevěděl jsem jestli to byla odpověď na mou otázku nebo se mu zkřivila ústa z té břečky. „Aspoň si užijete chvilku klidu, co?“ zkusil jsem to ještě jednou, ale odpověď jsem vlastně už nečekal.
Kolem nás hopkal drzý vrabec a sbíral drobky spadlé na zem. Na protější louce za tenkými dráty ohradníku se pásly krávy. Zamyšleně přežvykovaly, jako by každé žvýknutí počítaly. Třeba drží dietu a každé sousto musejí šedesát krát přežvýkat, napadla mě komická myšlenka a v duchu jsem se zasmál.
„Ani nevíte, jak vám závidím,“ ozval se nečekaně můj spolusedící tiše, trochu divným přízvukem, který nebyl náš. „Nikdo není tak sám, jako já.“
Překvapeně jsem zvedl obočí a on pokračoval: „Nelákalo vás mít víc než ostatní? Mě teda jo. Jak by to bylo krásné, být tím nejbohatším člověkem. Jen si to představte,“ najednou jako by pookřál, „Mohl byste si dovolit, co byste chtěl. Nikdo by vám nemohl nic diktovat. A mně se to skutečně podařilo. Ale myslíte si, že z toho mám radost? Vůbec! Jsem sám, jak jsem nikdy nebyl. Nikomu se nedá věřit, že to myslí upřímně. Každý, kdo smrdí neschopností si myslí, že se s ním budu kamarádit.“ znovu posmutněl a zahleděl se na zbytky řídké pěny na hladině nápoje, „a myslí si, že jim dám recept, jak se dostat nahoru,“ zakončil.
Hospodská mi zrovna přinesla pivo, významě na mě mrkla, jako by něco chtěla říct. Napil jsem se a čekal, co bude dál. Do povídání jsem ho nemusel pobízet. Vypadalo to, že tady našel místo, kde si uleví od svých démonů. Rozhlížel jsem se a pozoroval dloužící se stíny, které vykreslovalo zapadající slunce. Všechno se nenápadně začínalo barvit do oranžova. Kolem přejel obří traktor. Sotva se vejde na silnici, napadlo mě.
„Musíte lidem prodat to, co nepotřebují. A když to nechtějí, tak jim to prostě nařídit, aby to chtěli. Politika je kouzelná věc. Nemusíte se vůbec nikomu zodpovídat. Jen hrajete divadlo. Takovej sranda tyjátr. A nejlepší na tom je, že vaši voliči to baštej a strašně vám věřej. Stačí jim namluvit, jak moc dobře to s nima myslíte.“
Jeho slova mě dost zarazila a asi to na mně muselo být znát. Nečekal jsem tady uprostřed jižních Čech tolik upřímnosti od takového politika. Asi si mých rozpaků všimnul, naklonil se ke mně a polohlasně pokračoval: „Jen musíte vypadat přirozeně, jako byste byl úplně obyčejný člověk. A hrát si na to, že jste upřímný. Občas někomu říct něco ostře. Nebo i nadávat. Občas nenosit sako, ale jen rozepnutou košili. To všechno voliči milují a budou vám pak zobat z ruky.“
Ušklíbl jsem se, protože zrovna tohle mi přijde jako nechutná manipulace. Už už jsem se nadechoval, abych mu to řekl, ale on spiklenecky zamrkal a povídá: „Když budete mít dost peněz, tak tady v tom státě uděláte díru do světa. Najměte si dobrou reklamku a ti kluci z vás udělají politickou hvězdu. Jsou to fakt kouzelníci,“ spokojeně se usmíval, přejel dlaní po obloze jako by tam kreslil nápis a dodal: „Aby tu chtěly žít i naše děti,“ řekl a v tónu jeho hlasu bylo něco velice ironického.
Odehnal jsem dvě dotírající vosy a dal si další doušek nápoje. Je zajímavé, co se jich letos vylíhlo. Jedna se v zápětí vrátila a létala mi chvíli u ucha. Přikrčil jsem se.
„Je spousta těch, co vydělají dost peněz. Ale vládnout všem, na to si troufne jen málokdo,“ zašeptal a jeho oči se zaleskly jak dravci, když ví, že kořist má na dosah a pokračoval: „Namluvte lidem, že jsou svobodní a stanou se z nich ti nejoddanější otroci. Pak udělají všechno nač si jen vzpomenete. I věci, které se příčí jejich přesvědčení. Jak ovce půjdou tam, kam je naženete. A radostně budou bečet, že dostali svoje seno. I když hned za ohradníkem roste šťavnatá tráva. Ale jistota je silnější než skutečná svoboda, kterou by mohli získat. A za vidinu jistoty se nechají donekonečna ždímat. Je neuvěřitelné, co všechno jsou ještě ochotni snášet. A ani nezabečí“
Zamrazilo mě. Vypadalo to, že to myslí vážně. To nebylo jen plané tlachání nad poloprázdným půllitrem. Jeho původní skleslost byla tatam. Napřímil se a odstrčil zvětralé pivo. Rozhlédl se přivřenýma očima po krajině zalité světlem zapadajícího slunce a zašeptal jen tak sám pro sebe: „Všechno tu bude moje!“ a rázně vstal. Chvatně přešel silnici, nasedl do černé limuzíny, k radosti nervózní ochranky, a zabouchl za sebou dvěře. Silný motor zaburácel a vůz během okamžiku zmizel za nejbližší zatáčkou.
Nechápavě jsem civěl za ním. Připadal jsem si najednou bezmocný a zbytečný. Došlo mi, že o mém životě o našich životech i osudech vlastně rozhoduje někdo úplně jiný. Za okamžik k mému stolu pomalu přišla hostinská. Vzhlédl jsem zmateně k ní a říkám: „Ani nezaplatil.“ Ona sebrala půllitr se zbytkem ministrova piva, ohlédla se směrem, kam zmizel černý bourák, a odevzdaně řekla: „To je jedno. Stejně už mu tady všechno patří,“ mávla rukou a pomalu se odšourala do hospody.
Seděl jsem ještě dlouho u stolu, usrkával zteplalé pivo, a snažil se vzpamatovat z neplánovaného setkání. Šeřilo se. Odněkud přiletěl netopýr a předváděl neuvěřitelné vzdušné výkruty. Na obzoru se rýsovaly siluety krav na pastvě. V tom ubývajícím světle jsem nebyl schopen rozeznat, jestli jsou za ohradníkem na pastvě ony nebo my. Jestli je to tak, tak si říkám: „Proboha, jen aby tu nechtěly žít i naše děti!“
Mirek Vojáček
www.zenovystat.czwww.mirekvojacek.cz
P.S.: Celý příběh je (asi) smyšlený(?) A jakákoliv podobnost se skutečnými lidmi je (možná) náhodná(?)
Mirek Vojáček
Zapomenutí hrdinové lockdownu
Na počest nasazení zdravotníků září Petřínská rozhledna. Je dobře vzdát jim hold za nezměrné úsilí. Je však zajímavé, jak společnost zapomíná poděkovat těm, kteří nesou náklady koronakrize. Poděkovat živnostníkům a podnikatelům.
Mirek Vojáček
Koronavirový fanatismus a Králíček Jojo (Reflexe nebezpečnosti KoronaVíry)
Králíček Jojo je malý roztomilý sladký desetiletý nácek. Je nasáklý nacistickou ideologií jak houba i přes to, že jeho milující maminka je „normální“. Věří v absolutní vítězství třetí říše.
Mirek Vojáček
Koronavirové hyeny řádí
Koronavirus zaútočil. Jsme omezeni v pohybu. Lidé se snaží vydat ze sebe to nejlepší a pomáhají, jak se dá. Třeba jen láskou a dobrým slovem. Ale exekutor číhá na příležitost i teď. V tomto státě je totiž možné opravdu všechno.
Mirek Vojáček
Jak JXD našel svého šmejda
Měl jsem sen. Na mou přednášku přišel JXD. S jistotou kobry si vyhlédl svou kořist. Bylo to tak snadné, nemohla se bránit. Já jsem byl tou obětí.
Mirek Vojáček
Máme monopol na vysvobození?
Jeho dech, tak těžký a namáhavý, se pozvolna začal zklidňovat. Seděl jsem vedle něho. V meditační vizi jsem ho provázel Phowou – přenosem vědomí. Vše, celý svět se náhle projasnil, jako by byl prozářen vnitřním světlem.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1974x
Žijeme ve světě, který stále balancuje na ostří nesvobody. Svoboda a neohroženost začíná až tehdy, když se zbavíme všech drobných i velkých strachů. Pak nás nemůžou zotročit ani vnější okolnosti. Mým přáním je, abychom byli všichni skutečně svobodní. www.mirekvojacek.cz