Králíček Jojo je malý roztomilý sladký desetiletý nácek. Je nasáklý nacistickou ideologií jak houba i přes to, že jeho milující maminka je „normální“. Věří v absolutní vítězství třetí říše.
A to i přes to, že spojenecká vojska se každým dnem stále více přibližují. Hlavním strašákem jsou pro něho Židé. Bytosti s nadpřirozenými, děsivými schopnostmi vzniklé podivným mezidruhovým křížením. Z fanatismu ho vyléčí (ostatně jako všechny jeho souvěrce) až utrpení a totální válečná destrukce všech hodnot.
Králíček Jojo, roztomilá, dost bláznivá, ale i nesmírně smutná filmová komedie mi připomněla, jak snadno propadají lidé ideologickému fanatismu. Za války to byl nacismus, po válce komunismus. A protože potřebujeme ideologii i pro novou dobu, propadá naše společnost KoronaVíře a z ní pramenícímu koronavirovému fanatismu.
Část společnosti propadla představě dokonalého světa bez covidu19. A pro tuhle představu musíme dnes i v budoucnu přinést jakoukoliv oběť. Obětujeme pohodlí, obětujeme vztahy, obětujeme vzdělání, velkou část svobody, obětujeme část ekonomiky. Obětujeme slušnost. A co horší, obětujeme ve jménu slepého následování koronaideologie i svou budoucnost a budoucnost svých dětí. Jen abychom dosáhli absolutního vítězství.
I my máme svůj Blitzkrieg – bleskovou válku proti covidu19. Doufáme – ne, věříme, že zvítězíme. Ale protože podvědomě cítíme, že to stejně není možné, jsme hysteričtí vůči všemu a všem, kdo nám naši víru zpochybňují. Nejraději bychom všechny hlasy, které s námi nesouzní, umlčeli. Chceme být a jsme radikální. Toužíme po ještě tvrdším vedení. Život se stává v našich představách nebezpečným a tak se snažíme ho naplánovat a řídit. Silou. Ale to nás stojí spoustu energie, prostředků a do budoucna i mnoho zmařených životů. Ani jedno z toho si nechceme připustit.
Stejně tak nacisté za války si nechtěli připustit, že jejich ideologie je nesmyslná a neudržitelná. Věšeli na náměstí Němce jen za to, že s válkou nesouhlasili a do posledního okamžiku posílali do první linie nevinné děti. Fanatismus trval až do posledního válečného výstřelu. Teprve když zavlály nad městy vlajky spojenců, nacistická ideologie z myslí lidí najednou vyvanula. Jako by se celá společnost probudila z omámení, ze sna. Všechno, čemu do teď slepě věřili, se ukázalo jako lež.
Koronavirová ideologie je stejně nebezpečná a zhoubná. Protože se snaží dosáhnout imaginárního nesplnitelného cíle navzdory skutečnosti, navzdory poškozování mnoha životů a celé společnosti. Pokrucuje realitu a destruuje hodnoty.
Abychom nepropadli koronaideologii, musíme si přiznat fakt, že život je nebezpečný a v každém případě končí smrtí. A že není v našich silách, ani v silách vědy (ani žádné autority), na tom mnoho změnit. Můžeme s touto skutečností nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá opravdu dělat.
Musíme si také přiznat, že duchovní, duševní, tělesné i hmotné oběti, které jsme teď v boji ztratili a ještě ztratíme, budou dlouhodobě neobhajitelné, když si uvědomíme, že výsledek je jen imaginární. Současný průměrný věk úmrtí s covid19 je u žen 82,1 roku, ale průměrný věk dožití u žen (statistiky 2018-19) je 81,9 roku. Průměrný věk úmrtí s covid19 u mužů je 76,2 a průměrný věk dožití (statistiky 2018-19) 76,1 roku.
Hrozivě ale celá „pandemie“ vypadá jen v médiích a pokroucených, neúplných datech, která nám vláda poskytuje. Kolem nás, když se poctivě ohlédneme, se ve skutečnosti odehrává plus mínus stejný život. Nikde nezuří válka, i když se nám snaží zprávy z „bojiště“ namluvit, že ano. Koronakrize jsou jen drastická a zničující opatření, která musíme snášet. Bez vyhlídky na jejich konec. Můžeme jen bezmocně sledovat hru sta miliard, kterou vláda rozehrála.
KoronaVíra v totální vítězství je hloupost. Doufejme, že to dojde včas (pokud možno hned) všem korona fanatikům. Abychom k procitnutí z fanatismu nemuseli, jako na konci války, projít bolestí, ztrátami a katarzí biblických rozměrů.
Mirek Vojáček
