Lidi s "vysokou" mírou vědomí - osvícení, už vědí jak funguje lidský společenský a sociální ekosystém a vědí že by zde jejich práce byla zbytečná a neuchopitelná.

Smysl lidské existence je evolučním časem překonat sociální - lidské vnímání světa jež přináší stav jaký je.

Tedy projektování na druhé, společnost a manipulace s nimi, co je dobré pro mně tak je dobré ... .

Zde je potřeba si uvědomit poločasy rozpadu hodnot a jejich uchopení. Stabilní lidské vědomí je někde mezi 30-35 lety pokud má prostor, jeho zenit je pak po 60 roce.

Je zde velmi malý čas ... . Pak je tu přirozený tah založit rodinu jež vezme čas na duševní rozvoj jedince, zde je podřízen hodnotám a potřebám rodiny. Následuje pak generační čas, kdy nastupující generace popírá hodnoty té starší do té doby než zmoudří a stane se sama. ... . Člověk dokola pořád vlastně objevuje hodnoty všeho skrze interakci s okolím zkušenosti, tím se rozvíjí jeho osobnost a následně duševnost, duševenství, což je vlastně spojení lidské duální polarity jež je příměsí ve všech dějích spojení na duševních základech.

Lidská osobnost aby vůbec vznikla a rozvíjela se potřebuje rozmanité životní prostředí a tím pádem zkušenosti a to je vlastně i smysl ekosystému populace lidského společenství. Snaha plošně vychovávat společnost ji vlastně přivedla k duševní degeneraci, kdy vymizela tvůrčí a nosná duševní vrstva ve společnostech, z nichž se rekrutují velké osobnosti doby, státníci jež chápou stav a ducha doby, mají schopnost ukazovat na přežité a vize dalšího rozvoje. Mají již altruistický rozměr osobnosti.  Zkrátka více jak 100 leté humanistické sociální inženýrství zničilo funkční třídní ekosystém a do popředí se dostala základna populace a ta má čistě sociální a instinktivní potřeby a vnímání.Zde jde o tvz. duchovní zlom či práh, kdy lidi díky duševnímu rozvoji mají překonat tah k lidské sociálnosti, přestat se projektovat do lidských populací a osudu a rozvíjet svoji duševnost, osobnost, ego a následně i altruismus.

Bohužel málokdo překročí tento práh a pak to dopadá jak dopadá a je zde neustálá snaha manipulovat s populací v zájmu určité ideje či vlastní opodstatněnosti, jež mnohdy končí zničenými životy a vyplýtvaným vlastním potenciálem. Pokud se ocitáme u tohoto prahu a máme tendence se snažit svět zlepšit, tak je potřeba pochopit že ve skutečnosti máme nejdříve poznat jak se vyvíjelo, jaké přírodní podmínky zde byly a tím postupně odhalit určité zákonitosti a tím dojde k osvobození skrz osvícení že populace mají jiný osud a já taky a nejsme tu od toho abych vytvářel svět lepší, snad jedině po tomto vývoji, pak to bude osvícené a ne destruktivní.

Jde zde vlastně o jev jakým je v lidském životě puberta, jež člověka "osvobodí" z určitého podřízeného vnímání a poznání smrtelnosti a chybovosti autorit a pochopení že je tu dospělost a postavit se na vlastní nohy a není našim osudem tuto dospělost marnit zpětně výchovou rodičů, v našem případě společností ale jít si svoji cestou. 

Je to vlastně  duševní puberta a bohužel málokdo ji zvládne a neupadne k nápravě rodičů :-).