Stát musí padnout!

Všichni si dobře uvědomujeme, že s naším státem a jeho ekonomikou už dlouhodobě není něco v pořádku. Reformátoři byli nahrazeni neoreformátory a ti již dávno někam zmizeli. Přesto nenastává změna k lepšímu. Je na řadě radikální řez?

foto: Flickr

Zaujal mě citát filosofa Platóna, který řekl:
"Nakonec vám budou vládnou ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice."
To mě vede k hlubokému zamyšlení nad smyslem veškeré nespokojenosti ve společnosti.
Všichni do jednoho si shodně ulevíme, když si zanadáváme na poměry v ekonomice, zdravotnictví, politice. Když označíme za hlupáky a nechopné blbce všechny, kdo se tam dostali. Sami nejlépe víme, jak to dělat. Jak dosáhnout stability a prosperity ve všech odvětvích. Koho potrestat, vyhodit, zamáčknout jako červa. Zneuctít. A protože to nemůžeme udělat reálně, provedeme to alespoň slovně.
Na Youtube je zajímavý záznam z besedy Jaroslava Duška a Jana Hnízdila, kterých si nesmírně vážím a považuji za velmi inspirativní osobnosti. Záznam se jmenuje Mým marodům aneb Jak se nestát pacientem. A jak je vidět mnoho lidí se radikalizuje ve svých názorech a postojích. Jan Hnízdil dokonce prohlašuje, že nevolil a nebude volit, protože tím by podporoval stávající nefunkční politický systém. Zaznívá mnoho slov, která lidé rádi slyší. Třeba, že stojíme na prahu celospolečenské změny. Co bylo nebude. Zmizí. Přijde nová - lepší společnost. Důvěřujte!
Když to ale poslouchám, říkám si, co nás podle těchto vizí čeká? Necháme rozpadnout současný systém a z jeho prachu a popela povstane jako bájný Fénix nová spravedlivá společnost. Buldozerem rozbouráme základy státu a necháme vzniknout spolupracující občanskou společnost. S náčelníky a šamany?
Ty vize jsou mi trochu protivné. Lidé sice rádi slyší, jak je všechno špatně, kdo krade, lže, intrikuje nebo nás ohrožuje na zdraví a životech jenom pro dosažení vlastního prospěchu. Bude proto lepší začít na zelené louce, odhodit mrtvý státní aparát a vůbec se s tím nešpinit. Ale je to úplně správně? Je snadné říkat, že všechno padne a my máme mít důvěru. Že to co vznikne bude lepší.
My však žijeme v nemocném systému. Ve skutečnosti je stát nemocný, protože my všichni jsme nemocní. A stát je jen odrazem zdraví společnosti, kterou my všichni vytváříme. Každý z nás je součástí jednoho celku. A chceme-li změnu musíme začít u sebe. Ve svých hlavách.
Uvědomme si, že je to stejné jako s naším osobním zdravím. Říkat si, že musím umřít, abych se uzdravil, že ve smrti je počátek dokonalého zdraví, je fatální omyl. Vidět společnost svobodnou jako ve filmu Krásná zelená, je opravdu pro kované snílky, utopisty a esoteriky.
Zapomínáme, že současný státní systém má i své klady. Nedokážu si představit, co bychom si počali bez hasičů, pořádkové policie, záchranářů. Jaký skutečný chaos by bez nich zavládl. Z čeho by žili lidé v důchodu. Nebo si představte, že si zlomíte nohu a nebude nikdo, kdo by vám pomohl. Kdo by živil rentgeny a drahé provozy nemocnic? Ty by padly taky? Ten kdo doufá, že katarze je skutečně nutná k přerodu, je sám velmi nemocný.
Počátek uzdravení spočívá v odmítnutí nemoci. Víme, že tohle není pro nás dobré. Ale dál musíme pokračovat novou vizí. Vizí zdraví. Vědět, co pro sebe chceme do budoucna. Jasně a jednoznačně se pro to rozhodnout. A tady vize zdravé společnosti chybí.
Než neustále říkat, co je špatně, protože to už víme opravdu všichni, je pomalu na čase říkat, kde a jak změny provádět. Co napravit, kde přidat a kde zase ubrat. Co zrušit a čím to nahradit. Dávat jasné a reálné návrhy. Je čas na skutečnou re-formu. Reforma je označení pro návrat k původní formě. K té dokonalé. Ale návrat znamená cestu. Ne pád a záhubu. Vůle ve společnosti již je. Lidí, kteří touží po změnách je mnoho. Rebelů, kteří by chtěli bořit, je již dost. Teď bychom se my rebelové měli přerodit do tvůrců a přivést na svět vizi té nejúžasnější společnosti.
Čas na změny tedy dozrál. A záleží jen na nás jestli umřeme nebo se uzdravíme.

Mirek Vojáček